Nyní se pokusím osvětlit pár základních faktů o očním kontaktu. Při očním kontaktu při svádění bychom měli udržovat oční kontakt a to z 70% veškeré komunikace, více bychom měli hledět do očí druhého při naslouchání a méně při mluvení. Pokud koukáme jinam nežli do očí druhé osoby, měli bychom hledět nejlépe do strany. Pokud budeme například koukat na krk či intimní partie, můžeme navodit pocit nadrženosti a sexuchtivosti. Pokud bychom hleděli na zem (nesebevědomě) tak nenavodíme příjemný pocit, stejně jako při hledění k východu (dáváme najevo že bychom nejraději odešli).
Ten kdo první uhne očima je z pravidla submisivní jedinec, což znamená že je méně dominantní, je ústupný a poddajný! Pokud na vás žena kouká, obhlíží si vás tak jste pro ni pravděpodobně atraktivní.
Co já mnohdy dělám je to, že pokud vím, díky perifernímu vidění že si mě prohlíží nějaká slečna tak ji chvíli nechám ať pozoruje (1-2x) a poté se na ni podívám, ušklíbnu se, koukám na ni zase já s úsměvem, samozřejmě že ne nijak extra dlouho. Slečna v tomto okamžiku bude pravděpodobně v rozpacích a přestane vám ukazovat její obal duše… nyní už můžete navodit verbální kontakt, jsem si celkem jist že si slečna s vámi bude povídat pokud naleznete to správné téma. První otázka může znít („Ty jedeš taky do Prahy?“) … („Nebyla jsi minulý týden náhodou v Opolanech? Mám pocit že jsem tě tam viděl.“) … („Ty sem chodíš často?“).
Ideální je také pokud například na baru jste spolu s kamarádem a vidíte pěknou ženu, udělat takový přípravný krok. Kamarád ať si stoupne vedle ženy k baru a vy k ženě z druhé strany. Po chvilce se podíváte směrem na ženu (zároveň na vašeho kamaráda) a poté s úžasem vykřiknete „Čáu, nedáš si se mnou panáka?“… žena si bude myslet že je to na ni („v hlavě se jí bude odehrávat myšlenka tipu že jste zase pouze další z mnoha zoufalců“)… ale vy překvapíte a místo ženy, pozdravíte vašeho kamaráda! Nyní je ženě velmi trapno a věřím že pokud by jste ji při dalším setkání pozvali na drink, neodmítla by vaši nabídku.
V dnešním článku se pokusím rozebrat to, proč vlastně lidé žárlí a jak se tohoto pocitu zbavit. Pocit žárlivosti vzniká vlastně proto, protože nám někdo něco bere… představte si situaci, kdy máte partnerkou či partnera a na nějaké společenské akci (kde jste samozřejmě nebyl) s ní, nebo s ním začne flirtovat cizí osoba. Ve vás to vyvolá žárlivost „on mi chce sebrat něco, co je vlastně moje“… i když to tak úplně není a většina lidí si to jen stěží připouští. Pokud někoho milujeme, tak se stává součástí nás, je to potom jakoby cizí člověk bral kus z Vás.