Když se mě někdo zeptal čeho se bojím, neuměl jsem odpovědět… nyní už to snad vím, je to ovšem trochu složité. Nejsou mi známy žádné fobie, kterými bych trpěl. Nebojím se komunikovat, nebojím se smrti, nebojím se… nebojím! Z něčeho mám ale přeci jen strach.
Bojím se okamžiku, kdy nebudu moci ovlivnit podle svého průběh právě probíhající události. Může to být vážná nemoc, šikana někoho z mých přátel nebo například nebezpečí mé rodiny. S některými nemocemi holt bojovat nelze, snažím se ale zajímat o zdravovědu abych potenciálním nemocem alespoň mohl přecházet (já i moji přátelé).
Pokud nebudu dostatečně silný, nebo nebudu mít dostatečně velikou autoritu, tak jen stěží budu pomáhat oběti šikany. Jo jasné, někdy je šikana sranda, hlavně v začátcích se to může jevit jako skvělá zábava. Pokud šikana netrvá příliš dlouho, pomůže oběti dále se rozvíjet a umožní ji přemýšlení sama o sobě „proč si vybrali právě mě?“, tím se naučí předcházet dalším útokům v budoucnu.
Jednou budu mít také svou vlastní rodinu, můžeme se dostat do mnoha situací které bude nutné řešit. Já nechci být jen pouhým divákem, chci mít celou situaci pevně v rukách! Proto, a mnohem více, věřím že stojí nadále dřít! Jednou se naše dřina vyplatí…
Chci být silný, Chci být přirozenou autoritou, Chci být bohatý, Chci být zdravý…