V dnešním článku se pokusím rozebrat to, proč vlastně lidé žárlí a jak se tohoto pocitu zbavit. Pocit žárlivosti vzniká vlastně proto, protože nám někdo něco bere… představte si situaci, kdy máte partnerkou či partnera a na nějaké společenské akci (kde jste samozřejmě nebyl) s ní, nebo s ním začne flirtovat cizí osoba. Ve vás to vyvolá žárlivost „on mi chce sebrat něco, co je vlastně moje“… i když to tak úplně není a většina lidí si to jen stěží připouští. Pokud někoho milujeme, tak se stává součástí nás, je to potom jakoby cizí člověk bral kus z Vás.
Pokud jste tedy přijali mou teorii o tom, že žárlení je vlastně pocit kdy jste ohrožený tak můžeme pokračovat dál… ještě bych jen podotkl, že každý dělá vždy vše ve svůj prospěch! Pokud například pomůžete mamince s kočárkem při nastupování do MHD, uděláte tak sice dobrý skutek, vám to ale dá dobrý pocit, že jste někomu pomohli. Zkuste si v paměti vybavit nějakou událost, kterou jste samy vyvolali a měla na vás pouze negativní dopad = taková jistě neexistuje!
A jak na tu žárlivost zapomenout, jak se jí zbavit? Ono je to vlastně úplně jednoduché, člověk který si je sebou naprosto jistý, tak nemá důvod žárlit. Problém nastává ale tehdy, kdy je mu tato naprostá jistota podkopávána například flirtováním cizí osoby (pocítí „ohrožení“ a začne jednat, mnohdy v afektu). Pokud vás žárlivost přepadá často, měli by jste pracovat na své osobnosti… jak po psychické, tak i fyzické stránce. Jestliže budete vypadat a cítit se dobře, tak vám jen stěží někdo bude podkopávat vaše ego. Při žárlivosti si zkuste samy sobě odůvodnit proč vlastně žárlíte? Řečičky o tom že podobného člověka už nikdy nenajdete, že je jedinečný a vy o něj nechcete přijít… to jsou KECY. Ano, každý je originál ale v čem je zrovna tato osoba tak výjimečná? Má vás ráda? Je na vás hodná? Je hezká?… to nejsou opravdové důvody! Snad každá partnerka na vás bude hodná, bude vás mít ráda, bude hezká (nezáleží tolik na vnější kráse), pokud to tedy nebude žádná zlatokopka 🙂
Lidé většinou chtějí to, co nemají… pokud budete neustále žárlit, ponižovat se tím a dávat najevo jak jste na dané osobě závislí, brzo jí to začne lézt na nervy. Každý vztah musí být v rovnováze, a to platí ve všem (opětování citů, výdaje za společné zážitky, kompromisy…) jinak nemůže fungovat.
Na závěr bych jen chtěl připomenout že předešlé odstavce nemusejí být pravdivé, jsou to jen mé postřehy! Pokud budete mít podobné či naprosto rozdílné názory na tuto „problematiku“, tak je napište do komentářů.
2 reakce na „Žárlivost…“
Můj názor je takový, že okolí nám dává podněty a jestli je vidíme jako negativní, či pozitivní je JEN na nás. Najdou se i partneři, kterým zálety jejich poloviček nevadí, protože jim důvěřují v tom, že jde jen o to fyzično a že city sdílejí pouze s nimi.
Souhlasím, je na nás jak se s vnějšími podněty vyrovnáme. To, že se najdou i lidé kterým nevadí zahýbání jejich drahých poloviček… ok, tomu rozumím, ale nemyslím si že je to protože jim věří, že city sdílí pouze s nimi.
Myslím, že je to protože je nemají rádi z celého srdce… spíše jim jsou ty „drahé polovičky“ volnější, mají je jen kvůli určitým potřebám a pokud jim tyto potřeby ukojí, tak jim je jedno co si dělají ve svém volném čase.
Každopádně díky za názor!